Proč nosit
Až donedávna a částečně i dnes platil novorozenec za nesamostatné stvoření vybavené jen několika málo schopnostmi. Čas měl trávit především jídlem a spánkem, aby tak dorostl do dítěte, které je schopné komunikovat. Ale i dítě, jehož tělesné potřeby jsou uspokojeny a které spí v samostatné, nehlučné místnosti, nemusí být vůbec spokojené. I právě probuzené dítě začne většinou plakat, jestliže o sobě dá nahlas vědět a nedostane od rodičů žádné potvrzení o jejich přítomnosti. Touha po přítomnosti nebo jen potvrzení přítomnosti pečující osoby přichází častěji, než je to rodičům racionálně pochopitelné; nezdá se totiž, že by děťátko obklopovalo něco jiného neuspokojivého. Klid a být sám je pro mládě patřící biologicky mezi typ "zůstávající v hnízdě" něco normálního a v žádném případě u něj nevyvolává strach. Lidské mládě se tím však znepokojí. Dítě není od přírody typem mláděte "v hnízdě", ale stalo se "kulturním" mládětem v hnízdě.
Lidské dítě dokazuje z perspektivy biologie chování i dnes svou sounáležitost s mláďaty typu nošenec. To vyplývá z jeho potřeby po přítomnosti osoby, která o něj pečuje. Hluboký spánek, kterým dítě spí, ačkoliv se s ním intenzivně hýbe a přestože prostředí je hlučné, dokazuje uspokojující účinek změn poloh, protože tyto signalizují přítomnost pečující osoby.
Centrum rovnováhy je část mozku, která začíná zrát nejdříve; pozitivní účinky hýbání s dítětem využívají různé kliniky k podpoře vývoje nedonošených nebo málo vážících dětí. V Chicagu byly inkubátory vybaveny vodními postýlkami, ve švédských klinikách se používají závěsné matrace. Srdeční a dechové potíže se vyskytly méně často, děti prospívaly lépe.
Nošení učinkuje na děťátko pozitivně různými způsoby. Když s ním někdo hýbe, je to pro něj znamení, že není samo a dává mu to pocit jistoty. Zároveň vzniká těsný tělesný kontakt. Ve své knize "Körperkontakt" popisuje Montague (1974), jak důležitou roli hraje tělesný kontakt pro vývoj dítěte.
Hunziger (1986, 1998) ukázal, že děti, které byly nošeny asi 4 hodiny denně, plakaly od třetího týdne života význačně méně než děti z kontrolní skupiny a v bdělém stavu byly delší dobu v dobré náladě, což je celkově dobré pro vývoj dítěte.
Anatomicky je dítě v kojeneckém věku přizpůsobeno statutu nošence. Poruchy pohybového systému ve smyslu známých předsudků, které by byly způsobeny nošením, nebyly zjištěny.
Během nošení se dítěti dostává mnoho pohybových podnětů. Nejenže může vnímat pohyb v prostoru, ale díky úzkému tělesnému kontaktu předává nosící osoba své vlastní pohyby těla resp. svalovou aktivitu přímo nožičkám dítěte, z nichž se přenáší na kyčle. Tyto pohybové podněty jsou pro vývoj dětských kyčlí přínosem, protože podporují jejich prokrvení. To je případ především při nošení na boku, ale i při nošení v pozici "obličeji k sobě".
Předpoklad: správné používání šátků.
(z dizertace a kongresového příspěvku "Prävention durch antropologisches Wissen" od Dr. Evelin Kirkilionis univerzita Freiburg, 1990/1994)
Ortopedicky spávné nošení
Nejčastější argument proti nošení miminek je obava, že by se tak mohla poškodit páteř dítěte. Je to obava i rodičů, kteří jsou jinak nošení svých dětí nakloněni. Protože kdo dnes ví, jestli chudák dítě nebude mít za třicet let kvůli tomu bolesti páteře?
Za prvé existují proti tomu prosté zkušenosti. Všicni lidé, kteří dnes sedí s poškozenámi zády u ortopedů, leželi s velkou pravděpodobností jako miminka jak se slušelo a patřilo na zádech. A všechny Afričanky, které se zvednutou hlavou nosí své děti na zádech, strávily samy své dětství na zádech své matky. Všechny takzvané přírodní národy, které své děti nosí, jsou přece závislé na tom, aby jejich členové byli tělesně zdraví. Je velmi nepravděpodobné, že by pěstovali praktiky péče o kojence, díky kterým by celé řady lidí vyrůstaly s poruchami páteře.
Jaká existují lékařská hlediska?
Při pohledu na dítě v šátku mnoho lidí zhrozí jeho kulatá zádíčka. Kdyby takhle seděl dospělý, měl by skutečně potíže s páteří. Ale tak, jako není třeba křivé nožičky dítěte narovnávat, aby rovně rostly, není třeba narovnávat jeho zádíčka dříve, než se budou narovnávat sama. Dítě strávilo přece mnoho měsíců stočeno dokulata v mateřském lůně. Když si někdo myslí, že po porodu je pro dítě narovnání páteře to jediné správné, tak má laickou představu. Dvojité zaoblení obratlů ve formě S se vytváří teprve postupně v průběhu motorického vývoje dítěte.
Takto viděno je spíš ležení v postýlce nefyziologické, protože k narovnávání obratlů nedochází díky rostoucí síle svalů, ale díky gravitaci, proti které nemůže dítě v prvních měsících ještě nic dělat.
Jednomu je třeba předejít: aby se obratle dítěte stlačovaly. V děloze plavalo dítě v plodové vodě, obratle byly zakulaceny, ale ne stlačovány. Podmínka "beztíže" po porodu už ale není splněna. Tomuto nebezpečí lze předejít, když použijete šátek na nošení, který svou napjatou látkou působí jako podpora držení těla dítěte, takže namáhání obratlů se tak zabrání.
A proto ještě radu: vázat pevně!
převzato z www.babysatky.cz
Košík
