19. 12. 2019 – Babako store

Mezi vánoční květiny – vánoční hvězda, brambořík a vánoční kaktus patří také jmelí a cesmína. Cesmína (Ilex aquifolium) je symbolem Vánoc hlavně v USA a Anglii, ale začíná se prosazovat i u nás. Pichlavé listy cesmíny představují Kristovu korunu a červené bobulky jeho krev. Brání prý proti blesku, ohni, zlým duchům a čarodějnicím. Plody i listy jsou jedovaté. Roste jako strom anebo keř v západní a jižní Evropě a v severní Africe. V bukových, dubových a jedlových lesích. Má ráda polostinná nebo tmavá místa. Mráz a sucho jí neprospívá. Dorůstá do výšky 2 – 8 m, výjimečně až 15 m. Cesmínu můžeme vidět například v zámeckém parku na Sychrově. Jmelí bílé (Viscum album) je stálezelený poloparazitický keřík, který roste v některých korunách jehličnatých i listnatých stromů. Čerpá z nich vodu a minerální látky. Samo si fotosyntézou vytváří organické látky. Legendy praví, že jmelí odhání zlé duchy a přivolává lásku. Dle pověry bylo dříve stromem, ze kterého Josef vyrobil jesličky pro Ježíška. Pak ale z jeho dřeva Římané vyrobili kříž, na kterém byl Ježíš ukřižován. Jmelí se za tento čin stydělo a strom se rozpadl na malé keříky, které nám přináší lásku a štěstí. Lidé si proto dávají pod jmelím na Vánoce polibek. A proč se jmelí pozlacuje? Protože za starých časů ho Keltové osekávali zlatými srpy. Pozor na jeho bobule – jsou jedovaté, a proto je lépe je před dětmi a zvířaty zavěsit třeba na lustr, kam nedosáhnou. Nahlédneme-li do krásně ilustrované knihy Vánoční koleda, kterou napsal anglický spisovatel Charles Dickens, nalezneme zde na každé stránce drobné větvičky jmelí, cesmíny, borovice a smrku. Tyto malé dekorativní malůvky, ale i celostránkové obrázky italského ilustrátora Roberta Innocentiho nás zcela vtáhnou do vánoční atmosféry romantického a tajuplného příběhu v Anglii na počátku 19. století.